Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Novinky

7. 6. 2011

Běžný všední den, ale něco zvláštního na něm přece bylo. Henry po dlouhé době odjel s Adélkou na agility s cvičitelkou. Tento rok jsme zatím cvičili jen sami, bez vedení někoho zkušeného. Ale zřejmě i to dvojce Ada+Henry stačilo, aby se mohli zařadit mezi pokročilé cvičence. Všichni byli překvapení, jak jim to pěkně jde. Ono to totiž Henryho opravdu baví a je-li trénink pro něj dostatečně zajímavý cvičí bezchybně a s nadšením. Problém nastane, když ho začne cvičení nudit, tak to pak začne zkoušet Adélku: opravdu mám skočit tuhle překážku, neukazovala jsi náhodou něco jiného?

Agiliťáky tentokrát vezl Martin a já po návratu z třídních schůzek zůstala doma s Toníčkem. Trochu se zatáhlo, tak jsem vytáhla kolo, že se projedeme ve dvou. To byla pohodička, žádný adrenalin, jako když zabere Henrysmiley Na Toníčkovi je vidět, že už je zkušený pes, známe se, stačí nepatrné signály a jízda je naprosto pohodová. Zvládli jsme i uzoučkou lesní cestičku, kde musel běžet opravdu těsně vedle kola.  Tahá jen na "povel ZAJÍČEK", to mě dokáže táhnout i do mírného kopce. Ale to můžeme jen na chvilku, jinak jsem musela šlapat. Při jízdě s Henrym musím nakopak stále brzditsmiley

28. 5. 2011

Na dnešek jsem se opravdu moooooc těšila. Původně jsem měla mít celý víkend jen pro sebe a pejsky, ale díky všelikým organizačním změnám a chorobě mi doma zbyl i Davča. Chudák měl být asi na třech místech najednou a nakonec zůstal doma s anginou. V pátek jsem tedy neodjela do Bedřichova, ale o to víc se těšila na dnešní závod. Počastí nám ale udělalo čáru přes rozpočet. Ráno jsem nemohla dospat a tak jsem vyrazila o dost dřív, s tím, že se Henry aspoň trochu proběhne. Vyjížděla jsem v kraťasech, tričku a sandálech. Ale ouha, pár kilometrů před cílem začalo lejt a nepřestalo ani na chviličku. S Katkou jsme tedy posnídaly v autě a čekaly, co se bude dít. Milan postavil trať a snažil se přesvědčit pár účastníků, kteří se nenechali počasím odradit a dojeli, že se dá závodit i za deště. Neuspěl. Po dlouhém dohadování bylo rozhodnuto, že závod se přesune na jindy a teď si můžeme odběhnout trénink. No co se dá dělat. Henrymu je jedno, jestli běží závod nebo trénink. Ale bylo mí líto těch, kteří přijeli opravdu z daleka. Hrstka statečných si šla odběhnout trénink. Henry nezklamal a ukázal, že mu při lovu déšť opravdu nevadí. Dokonce si zaběhl ještě půl kola navíc, když nám před odjezdem vyletěl z auta a přifařil se k běhu číňánka. Toho to dost rozčílilo a do cíle lovil místo střapce mě smiley Zato Henry byl moc spokojený, jak se mu to pěkně povedlo. Protože jsme měli odběháno už v poledne, vyrazila jsem s Katkou na kafe do Bedřichova. Při mé smůle byli zrovna všichni na obědě. No naštěstí ne všichni, tak jsem si aspoň popovídala s Péťou, Janou a Erichem. Ještě jsem se stihla přivítat s ostatními jak se vrátli a mazala jsem za Davčou. Henry si to užil i v Bedřichově. Překvapivě mu nevadilo, že prší a šmejdil s ostatními pesany venku. 

Ráno mi bylo líto, že jsem nechala Toníčka doma, ale neměl to mně ani Henrymu  za zlé. Po příjezdu Henryho dojemně přivítal. Byl rád, že je zase zpátky. Mě pak důkladně očmuchal, aby zjistil kde všude jsme byli. 

O závod nás počasí sice připravilo, ale i tak to byl pěkný den. Jsem ráda, že jsme jeli.

15. 5. 2011

A je to tady po opravdu dlouhé době vystavujeme Toníčka. Do Bratislavy jsme vyrazili v silné sestavě - já a Tony, Katka s Ayllu a Awikou, Jana s Víťou a Valdou a Jana Buchy jako protřelý vystavovatel jako doprovod.

Na výstavu mě dohnaly tři věci - na získání coursingových titulů pořebujeme i výstavní výsledky, zvědavost jak na tom Tony po letech je a pak jako podpora pro Erbíky, že nebudou samotní amatéři. Pan rozhodčí má pověst přísného posuzovatele, ale doufala jsem že to potřebné VD snad dostaneme.

Protože jsme na výstavišti byli brzo, vyzkoušeli jsme s Toníčkem pobyb ve výstavním kruhu. Žádná sláva, ale celkem to šlo. Očichal si všechny značky, aby ho pak nerozptylovaly a doufali jsme, že před nástupem do kruhu se ještě stihneme seznámit s konkurencí. Jenže to se moc nepovedlo, dva borci došli až těsně před nástupem a jeden ještě Tonymu něco nepěkného povědělwink. Tak měl Toníček hned o zábavu postaráno. Jen co jsem ho trochu uklidnila, přišla další zrada. Zjistil, že první pes běží s paničkou a my stojíme a jen koukáme. No to přece nejde, chytil "coursingový amok" a začal se škubat a kvílet. O výstavním postoji se nadalo vůbec mluvit. Velmi důkladnou prohlídku na stole už absolvoval s ledovým klidem. Panu rozhodčimu se evidentně moc líbil a to uklidnilo i mě. Jenže pak se v běhu ukazovali další pesani a bylo po klidu. Postavit už jsem ho nedokázala. Pan rozhodčí měl naštěstí svatou trpělivost a narozdíl od paničky prvního psa s přehledem ustál i to, že jsem při dalším ukázkovém běhu vyrazila špatným směrem. Za ten cirkus jsme si vysloužili krásné hodnocení V2, res. CAC. Z kruhu jsem odešla v blahé nevědomosti, že už tam nemusím a mám to za sebou a přestala sledovat dění. Když jsem se po chchvilce dožadovala hodnocení, zjistila jsem, že jsem propásla ještě jedno kolo o res. CACIB. No aspoň jsem byla ušetřena další ostudy v kurhu a "profíci" mají o čem vykládat, jak vidláci přijeli na výstavu a neumí se chovat. Aspoň jsme někomu nechtěně udělali radostwink Sice mě mrzí, že jsem to Toníčkovi pokazila nedostatečnou přípravou, ale posudek má krásný (doplnila jsem do jeho záložky) a účel výpravy byl splněn.

Ostatní byli také velmi úspěšní, takže jsme domů odjížděli spokojení, s plány na další akce.

8. 5. 2011

Druhý závod z cyklu Lovec rouku - AcanaCup máme za sebou. Byl to krásný den. Do Pohořelic přijeli Tonymu, Henrymu a Elee fandit i Erbíci a hlídací kamarádi od Sedláčků. Elee zaběhla dva krásné běhy s Gadem a vysloužila si 2. místo ve velkých fenách s PP. Henry je letos opravdu ve formě. Vybojoval 5. místo ve velkých psech s PP. Toníčkovi se zatím tolik nedaří, tentokrát byl až na 3. místě. Ale ono není divu, zatím měl díky zraněním dost odpočinkový režim a to už mu v jeho letech nestačí. Protože prstík drží dobře, začneme s intenzivním tréninkem.

2. 5. 2011

Pozor velká novinka. Adélka byla přijata na osmileté gymnázium v Židlochovicích. Přestože příprava na přijímačky probíhala hodně pohodově a spíše symbolicky, byla na 7. místě z 56 uchazečů. Druhé přijímačky dělala do matematické třídy na Jarošku. Tady sice přijata nebyla, ale umístění na 43. místě ze 126 uchazečů také není k zahození. Hlavně, že je v Židlochovicích, už se těší na začátek školního roku.

30. 4. 2011

A máme to za sebou. První agility závody - Podhorský čaroskok. Počasí nám přálo, nálada byla výborná a organizace také.

Toníček okamžitě pochopil, že je na závodech a ne na nějakém poskakování na cvičáku. Tak se do toho pustil s vervou sobě vlastní. Parkurem prosvištěl jak vítr a šup z parkuru ven. Smůla, že při tom minul některé překážky. Davidovi pak dalo opravdu hodně práce dostat ho zpátky a vše opravit. Takové áčko doslova přelétnul, na nějakou zonu při tom závodění neměl čas, s tím se združuje jen na cvičákusmiley A navíc, všude kolem tolik zajímavých věcí. Taková loužička od háravky hned u vstupu na parkur je přece mnohem zajímavějšísmiley Ale co, o nic nešlo. Hlavní bylo, že se choval velmi společensky, nenechal se rozhodit nevrlými pejsky a s každým byl kamarád.

Henry nám udělal velku radost. Na parkuru si s Adélkou vedl velice dobře. Bohužel jsme podcenili problém s kladinou, nepříjemný zážitek z Českých Budějovic nese neblahé následky. Adélka se musela opravdu hodně snažit, aby Henry kladinu přešel. Stálo je to drahocený čas, který už nešlo ničím hodnat. Druhé kolo jumping bylo po dešti. Tady Henry všem ukázal svou úžasnou povahu. Poté co proběhl mokrým tunelem, musel se řádně oklepat a pak teprve pokračoval v běhu. Přece nebude mokrý. smileyAle i přes toto zdržení dopadlo druhé kolo moc dobře. Celkové umístění za první a druhé kolo sice není moc zajímavé - 7. místo z 9. Ale na to, že na prvních závodech měl v prvním kole 2 a v druhém jen 1 odmítnutí, je to velký úspěch. Nebýt té časové ztráty na kladině, mohlo to být třeba i na bramborovou. Ale o to tolik nejde. Podstatné je, že agility kluky opravdu moc baví.

23. - 24. 4. 2011

Po dlouhé době opět přicházíme s novinkami. O velikonočním víkendu se konal v Radslavicích Hánácký pohár - bodovací coursingový závod. Právě před rokem na Hanáckém poháru zaběhli kluci první licenční běhy. Za ten rok se oba pěkně vyběhali. Toníčkovi si již několik závodů opravdu vydařilo. Henry na svoji příležitost čekal. A dočkal se právě zde. První místo ve skupině V, resp v plemeni a celkově 3. nejlepší pes dne, byl opravdu nečekaný výsledek. Bohužel jsme nemohli být u toho. Akcí je mnoho a tentokrát bylo třeba se věnovat rodině. Naštěstí máme bezvadné známé a Henry mohl vyrazit na závod i bez nás. Tentokrát si udělal výlet s paní Kocmanovou,  se svojí rodnou smečkou. Jak vidno, neměl s tím žádný problém. Jsme moc pyšní.

Toníček se umístil na 4. místě. Na bednu se tedy nedostal, ale i tak to ve velké konkurenci nebyl špatný výsledek. Všichni vipeti běželi úžasně a o umístění rozhodli opravdu jen bodíčky. Pro Toníčka je navíc největším vítězstvím, že vůbec mohl běžet. Nepohyblivý nateklý prstík tentokrát vydržel a pro nás je to zatím známka, že jsme se rozhodli dobře, nechat ho běhat a netrápit ho nuceným klidem.

A ještě jeden velký úspěch. V sobotu s námi na závody vyrazila Elee Mezi kamarády. Umístila se na krásném 2. místě. Měla stejně bodů jako první Gad, který měl v druhém kole víc bodů, proto se umístil na prvním místě. Běžela opravdu krásně.

 

26. 2. 2011

Celá Bedřichovská banda vyrazila na omrknutí štěňátek do Úval. Omluveni byli jen Sedláčci skolení chřipkou. Jana měla jako vždy vzorně připravené posezení a pohoštění. A vůbec každý dovezl nějakou mňamku. Tentokrát zvítězil krokodýl od Erbíků. Nejen, že byl dobrý, ale také se na něj pěkně koukalo.

Štěňátka od minulého víkendu pořádně vyrostla. Už se víc hemží a začínají vylézat z bedny. Všechny jsme si pomuchlali, asistovali při krmení kašičkou a pak je nechali odpočívat. Slavili jsme Katčiny narozeniny a povídali a povídali. Nikomu se nechtělo domů, bylo nám spolu dobře. Bohužel to tentokrát mělo neblahé následky v podobě dopravní nehody Ladynkových cestou domů. Naštěstí to odnesly jen plechy.

Štěňátka zaujala i naše kluky. Zatím k nim nesmí, tak jen zvědavě nakukovali z dálky. No uvidíme, jestli jim to vydrží, až se budou moct jít podívat. To už budou mršky velké a divoké. David byl ze štěňátek také nadšený. Viděl je poprvé. Zamiloval se do Pepy a celý den vymýšlel fígl, jak nás přimět k tomu, že si ho vezmeme domů. Neuspěl. J Ale určitě se ještě několikrát pojedeme podívat, než se miminka rozprchnou do nových domovů. A jednu z holčiček budeme vídat často u Katky.

21. 2. 2011

Dnes jsme vzali naše trojnožce k panu veterináři. Henryho "utrpení" skončilo stržením zlomeného drápku. Byl moc statečný a je vidět, že se mu ulevilo. Ukázalo se, že měl nejen ulomený dráp, ale i konec kosti.  Čert ví, kde si to udělal.  To si nechal pro sebe. Tak doufáme, že se prstík brzo zahojí a nový dráp nebude dělat neplechu, aby mohl Henry brzo běhat. Toníčka zase trápí starší neléčený výron (taky se nepochlubil), který zkostnatěl a teď se něčím podráždil. Má být alespoň pět týdnů v klidu. Kloubík už zůstane tuhý, ale neměl by ho pak bolet. Tak si teď budou hoši válet doma šunky, snad se do prvního závodu stihnou vykurýrovat.

12. - 19. 2. 2011

Již po šesté jsme se vypravili na lyžovačku do Weissee. Tentokrát ve složení Věra+Martin+Adélka+Katka+Petr+Sárka+Tony+Henry+Ayllu. Podařilo se nám naskládat do jednoho auta, tak byla cesta veselejší. Sněhu letos moc nebylo, ale i tak jsme si krásně zalyžovali a užili si super dovolenou. Ani čtvernožci nebyli ochuzení a každý den si užívali vydatných probíhaček. Tony s Henrym tentokrát s drobnými zraněními již přijeli - oba poskakovali po třech (Tony nateklý prstík na přední tlapce, Henry utržený dráp na zadní), ale ani to jim nezabránilo v dovádění. Jenom jsme si letos museli odpustit seběhnutí po sjezdovce. Odjížděli jsme spokojení s namoženými svalíky od lyžování a přecpanými bříšky od výborného jídla. Všichni se těšíme na příští rok. To už doufáme pojedeme v plné sestavě, kdy přibudou kluci a vlkodavky od Šimčáků.

                     

4. - 6. 2. 2011

Další krásný víkend je za námi. Škoda, že tak rychle utekl. Plány byly veliké, ale ne všechno vyšlo.

Po loňské vydařené akci  se děti těšily na další lyžařské závody v Němčičkách. Postupně nám ale závodníci začali odpadat, až se nejelo vůbec. Adélka odjela za kamarádkou do Prahy, Sárka se v sobotu probrala s bolavým bříškem a Davidovi se najednou nechtělo odjet. Nejdřív jsme mysleli, že měl jen lenivou z brzkého vstávání, ale během dne se ukázalo, že je také marodný.  Aspoň, že si ještě stihl užít páteční předtančení na modřickém plese, na které se dlouho připravoval. To se opravdu vyvedlo. Paní učitelce se podařilo s pubošů na chvilku udělat elegantní lidičky. Všichni byli krásně oblečení, učesaní a tak nějak dospělejší. Samotné předtančení se také povedlo, všichni zvládli náročnou choreografii a důstojně zahájili ples.

Další událostí naplánovanou na tento víkend, bylo zapíjení nově narozených vlkodavých štěňátek v chovatelské stanici Mezi kamarády. A protože se jich narodilo 13, muselo se slavit hoooodně. Sešli jsme se v opravdu hojném počtu. A co bylo vůbec nejlepší, sešla se u nás hned tři štěňátka narozená v listopadu - Wikinka, Amálka a Arreček  a ktomu ještě další dorostenec Valdík. Dospělého vlkodava jsme tentokrát neměli žádného crying, vše patřilo mládeži. Henrymu se to moc líbilo, jen Tony z toho byl poněkud nervózní. Nezvládal mít všechno a všechny pod kontrolou smileyNavíc na něj mimina dorážela a nedbala jeho varování, že se mu to nelíbí, to ho dost štvalo. Ale držel se. Tak nám utekla sobota a postupně se všichni vytratili domů. Zůstala jen Katka s rodinou, protože v neděli pokračovala s vystavováním Ayllušky. Během pozdního večerního venčení jsme ještě omrkli další „výstavní kousky“, kteří byli ubytovaní v motelu. Henry celkem zaskočil Salmu, že se jí nelekl a neutekl a zbytek venčení jí dělal průvodce.

Protože se v neděli nejelo na lyže a měl se poprvé vystavovat i Valdík, vzala jsem Henryho a vypravili jsme se na výstavu také.  Henrymu se tam mooooc líbilo. Tahal mě od pejska k pejskovi, s každým se kamarádil. Našel si tam i novou pečovatelku, malou holčičku, která se o něj vzorně starala a krmila ho piškotky. A vůbec byl hodný, i když byl na volno, nikam neutíkal a jen se proplétal v nejbližším okolí. Valdík i Aylluška byli moc úspěšní, tak se i neděle pěkně vydařila.

Večer se vrátila spokojená Adélka a Davčovi už bylo také lépe.

29. 1. 2011

Po dlouhém těšení jsme tady. Na Sněžníku. Přiznám se, že jsem chvílema váhala, jestli máme jet. Hlavně během oblevy začátkem ledna. Přece jen je to výlet do daleka a citelně zasáhle rodinný rozpočet. Ale už po pátečním příjezdu veškeré pochybnosti zmizely. Sněhu všude habaděj, úžasné ubytování s ještě lepší kuchyní a velice příjemný personál. Děti uchvátila masážní sprcha na pokoji a šly se dokonce dobrovolně vykoupat smiley.  Ráno nás mile přivítalo sluníčko a ukázalo nám pravou zimní pohádku - všude bílo, omrzlé stromy, z lesa vykukující skalky. Místo stvořené k výletům. Hned po přejímce jsme vyrazili na nejbližší kopec a rozhlédli se do kraje.  A bylo rozhodnuto, nejsme tu naposledy.

Organizace závodů zatím výborná, všichni příjemní. Trať je opravdu náročná. Urolbovaná je trať pouze podél nataženého lanka. Jak si pesani začnou nadbíhat zapadají do sněhu. Jim to ale evidentně nevadí a náramě si to užívají. V cíli je vidět, že většina dobíhá z posledních sil. V prvním kole to vipetí holky klukům pěkně natřeli a dostali lepší hodnocení. Z kluků je Toníček druhý. Ale výsledky jsou celkem vyrovnané, uvidíme co druhé kolo.

Odpoledne děti opět vyrazily bobovat na cestu. Měly to jako slalomovou dráhu. Krásné počasí vylákalo davy lidí na výlet. Bylo to skoro jak na Václaváku, situace na křižovatce u hotelu se blížila dopravnímu kolapsu. Toníček odběhl druhý běh ještě lépe než první, aspoň nám se to tak zdálo. Nevím, kde se v něm berou síly, ale přestože už musel být po prvním běhu dost unavený, dokázal běžet v hlubokém sněhu stejně rychle, jako jeho sparing na urolbovaném. I v cílové rovince dokázal zrychlit a na posledních metrech spolulovce předběhnout. 

Jak se ukázalo, ocenili jeho snahu i rozhodčí a podařilo se mu dohnat soupeřův dopolední náskok a o bodík mu sebrat první místo. Únava veliká, podvečerní procházku už si jen tak odšoural.

Teď jsme zvědaví, jak se bude zítra Henrymu líbit, až po holé bříško zapadne do sněhusmiley

A máme tu druhý den závodů. V prvním kole na Henryho nevyšel žádný parťák, je na startu sám. Nadšení veliké, vybíhá dobře. Ale jakmile vběhl do hlubokého sněhu je zle. Jen si popoběhl, aby měl lepší výhled a jen sleduje střapec, až se k němu začne vracet a je nejblíž, teprve opouští své sněžné stanoviště a vrací se na urolbovanou trať. Do cíle dobíhá, jako by se nechumelilo. Plný sil zakusuje kořist, spokojený, jak se mu to pěkně povedlo ulovit a přitom se moc nenadřít, jako ti ostatní. Na pokoji se usazuje na své pozorovatelně u okna a náruživě komentuje další běhy. smiley

Páníček zatím vyrazil na další běžkařský okruh a děti na bobování. Na odpoledne jsem Henrymu domluvila sparinga, aby měl nějakou motivaci. A Toníčka jsem podstričila jako sparinga pro vipetku Phoebe, aby nemusela běžet sama. Tak snad budou hoši spokojení.

Ve druhém kole se Henry ukázak jako ještě větší koumák. Vyběhl sice nadějně, ale jak se začali vzdalovat a situace vyžadovala krátit si cestu hlubokým sněhem, nechal sparinga sledovat střapec a sám se vypravil vyšlapanými cestičkami směr cíl. Před cílovou rovinkou si počíhal na kořist. Ze své pozice jsem si všimla, že spolulovec na něj nějak zavrčel. Henryho to ale nijak nerozhodilo a do cíle doběhl jako první.

Překvapivě dostal Henry ve druhém kole ještě víc bodů, než v prvním. Celkově byl asi poslední, ale zas takový propadák to nebyl - 308b. Rozhodčí zřejmě ocenili jeho vyčůranost, přestože se takové kritérium nehodnotí smiley. Při vyhlášení jsem se, k mému velkému překvapení, dozvěděla, že ten Henryho sparing (maďarský ohař) dostal "Déčko". Z pohledu rozhodčích Henryho zákeřně napadl. Tak tady asi Henry uhnal ty body, že se nenechal rozhodit.

I když Henry na závodě žádný valný výsledek nepředvedl, pro nás zabodoval v něčem jiném. Během sobotních procházek bez problému chodil navolno mezi davy turistů,  běžkařů, sáňkujících dětí, venčících se psů. Bez jediného konfliktu nebo kolize. A to je pro nás to nejdůležitější. A to je také důvod, proč nám nevadí na coursingu trávit tolik času. Je to nepřetržitá vydatná socializace. I Toníček se choval naprosto vzorně. To jsou ta naše největší vítězství.

 A závěr? Na Sněžníku jsme strávili všichni nádherný víkend. Každý z rodiny si našel to svoje. Našli jsme krásné místo s velice příjemným ubytováním. Přestože celý víkend bylo v restauraci přeplněno, obsluha musela přeskakovat ležící a přecházející psy a pobíhající děti, ani na chvilku nezmizel úsměv a ochota. No a seznámili jsme se s další skupinou úžasných lidí, kteří jsou ochotni ve svém volném čase připravit zábavu pro naše pesany. Všichni byli velice vstřícní a příjemní.  Jestli to vyjde přijedeme zase na podzim.

22. 1. 2011

Hurá, konečně na tréninku. Hošani byli po měsíční pauze před startem jako pominutí. Diego nedorazil, ani žádný vipet, Gad měl jiné parťáky, tak jsme vytvořili úžasnou trojku – Henry, Tony a Ája.

Trať byla dlouhá a náročná, ale kluky to kupodivu nezaskočilo a odběhli krásně. Tony sice cestou naboural do Áji, ale oba to naštěstí přežili ve zdraví. Stále mě udivuje, jakou kondičku si na gauči dokážou vyležet. Před druhým kolem jsme se šli rozmrazit do restaurace U supa. Bylo to fajn a čekání na druhé kolo příjemně uteklo. Ve druhém kole nastoupila stejná trojka. Jako vždy byla trať otočená. To ale nějak nedošlo Toníčkovi a poněkud překombinoval svoji strategii, vypravil se přesně opačným směrem, než měl. Dost se naběhal, než našel zbytek lovců a kořist, byli schovaní v terénu.Mile mě překvapilo, že se Henry nenechal zmást a běžel si po svém a nenásledoval „šéfa“.

18. 1. 2011

Bohužel se dovídáme další smlutnou zprávu. Po težké operaci umřela Joy Bedřiška.  Během jednoho měsíce nás opustili hned tři pejskové, které jsme znali. 14.  prosince odešla do psího nebíčka Henryho velká láska Flower, na začátku roku velký milovník Maxík, a teď v půli ledna se za svou dcerou vypravila Joyka

16. 1. 2011

Toníček už má celkem zhojenou ránu ze silvestrovské nehody, už je zase ve své kůži. V tomto roce hoši vlastně nebyli na pořádné probíhačce. Nejdřív kvůli Toníčkovu zranění a pak počasí. Oba ale začínají být jak časované bomby, nahromaděná energie musí ven. 

No bláto nebláto, musí se na procházku.  Coursingový závod se blíží a je třeba začít trénovat. Po setmění vyrážíme na pole. Je to opravdu velmi náročné. Ne pro psy, ale pro mě. Holiny se obalují bahnem a těžknou, je to opravdu dřina. Hoši spokojeně běhají, bláto jim ani trochu nevadí. Naše obvyklá cesta k vodárně a zpátky mi v těchto podmínkách trvala hodinu. Pesanům to nijak nevadilo, nikde ani živáčka, tak si spokojeně kroužili po poli. Domů jsme se vrátili jako tři bahniví obaleči. Moje holinky stále stojí na zahradě a čekají na zázrak. Kluky jsme po půl hodině odbahnili ve vaně, kterou jsme tím dokonale ucpali.

12. 1. 2011 

Přišel zajímavý mailík. Panička od Gorinky (Gita Nort Brun)  láká Henryho na Mezinárodní pohár plemen v agility http://allbreedscup.grantagility.com/ . Na první pohled úplná šílenost. Vždyť Henry s agility sotva začal. O některých překážkách zatím nemá ani tušení, na parkuru zkouší spíš on Adélku, než by se od ní nechal vést. Už chci odpovědět, že toto opravdu není pro nás, ale nedá mi to a koukám na stránky onoho závodu. Zajímavé. Pohled na startovní listinu začíná pomalu nahlodávat moje rozhodnutí. Z téměř 300 přihlášených zatím jediný peruán - Gorinka, vipet žádný, všude samá kolie a podobná superagilitní plemena. Vždyť to má být pohár všech plemen, v tom se musí udělat pořádek. Když už má být ostuda, tak pořádná, Davida nebylo třeba ani moc přemlouvat, Tony se zúčastní také.

A tak se dávám rychle do práce, během dvou dnů máme doma výkonnostní průkazy a máme tu dva soutěžní týmy - Henry+Adéla, Tony+David.  A v pátek už jsou přihlášeny na závod.  Je to opravdu komické, že na startovní listině, která je primárně seřazená podle jména psovoda, svítí na prvním místě právě Adélka s Henrym.

Je třeba začít s přípravou a zjistit, jak to na agiliťáckých závodech chodí. Přihlašuji tedy naše závodníky na Podhorský čaroskok  http://www.podhorka.org/propcaroskok.html, mají zvláštní kategorii pro úplné začátečníky, tak snad nebude ostuda tak veliká.

 
 
TOPlist